Co je Pavouk se čtyřmi barvami?
Pavouk se čtyřmi barvami je hra tak, jak byla poprvé popsána, hraná se dvěma obyčejnými balíčky. Rozdání i pravidla jsou stejné jako ve hře s jednou barvou: deset sloupců, čtyři po 6 kartách a šest po 5, poslední karta každého lícem nahoru a 50 karet v talonu na pět rozdání po deseti.
Stavíte sestupně o jednu hodnotu v libovolné barvě, ale společně se přesouvají jen karty v pořadí a jedné barvy a stůl opouští jen postupka jedné barvy od krále po eso. Se čtyřmi barvami je karta, která pasuje, obvykle ve špatné barvě, takže většina stavění je smíšená a rozbíjí postupky, které tvoříte.
Každé rozhodnutí se počítá: kterou ze dvou pasujících karet použít, kdy vůbec stavět mimo barvu a jak udržet prázdný sloupec volný, abyste mohli smíšenou postupku roztřídit zpět do barev. Mnoho rozdání se prohraje i při pečlivé hře, protože karty lícem dolů a talon skrývají, co přijde; dokončit byť jen pár postupek je úspěch.
Změny pravidel
| Pravidlo | Standardní Pavouk | Pavouk se čtyřmi barvami |
|---|---|---|
| 104 karet | Standardní PavoukSamé piky: od každé hodnoty osm karet. | Pavouk se čtyřmi barvamiDva celé balíčky: kříže, káry, srdce a piky, každá karta dvakrát. |
| Stavění ve sloupcích | Standardní PavoukSestupně o jednu hodnotu a každé stavění je v barvě. | Pavouk se čtyřmi barvamiSestupně o jednu hodnotu v libovolné barvě, takže většina stavění míchá barvy. |
| Přesouvání postupek | Standardní PavoukSpolečně se přesouvají jakékoli karty v pořadí. | Pavouk se čtyřmi barvamiSpolečně se přesouvají jen karty v pořadí a jedné barvy. |
| Prázdné sloupce | Standardní PavoukŠikovné k odložení karet. | Pavouk se čtyřmi barvamiJediný způsob, jak smíšené postupky rozebrat a postavit znovu v barvě. |
| Obtížnost | Standardní PavoukNejsnazší verze: většinu rozdání lze vyhrát. | Pavouk se čtyřmi barvamiNejtěžší: i zkušení hráči prohrají většinu rozdání. |
Historie
Nejstarší tištěný popis Pavouka, který badatelé zabývající se pasiánsy našli, je časopisecký článek z listopadu 1937. Albert Ostrow popsal hru v knize The Complete Card Player (1945) s trochu jiným začátkem, 50 kartami a krátkým posledním rozdáním čtyř karet, a v roce 1949 už Albert Morehead a Geoffrey Mott-Smith popisovali rozložení, které se používá dnes: 54 karet v deseti sloupcích a pět rozdání po deseti.
Všechny tyto rané popisy používají dva obyčejné balíčky, tedy hru se čtyřmi barvami. Morehead a Mott-Smith odhadovali, že zkušený hráč vyhraje zhruba jedno rozdání ze tří. Snazší verze s jednou a dvěma barvami přišly později.