Co je Alea Evangelii?
Alea Evangelii, latinsky „hra evangelií“, je největší známá hra z rodiny tafl. Zde se hraje na desce 19×19 tak, jak ji rekonstruoval H. J. R. Murray: 48 útočníků proti 24 obráncům a králi, který začíná na trůnu uprostřed. Místo kompaktních bloků začínají figurky v malých skupinách rozesetých po celé desce, mnohé z nich blízko okrajů.
Pravidla jsou ta ze standardní hry: útočníci táhnou první, každá figurka táhne jako věž, figurky se zajímají mezi dvěma nepřáteli nebo mezi nepřítelem a trůnem či rohem a král vyhraje, když dojde do rohu. Zajmout ho lze ze čtyř stran, nebo ze tří vedle trůnu.
Na desce této velikosti jsou rohy od krále daleko a zahájení je dlouhý boj, v němž se útočníci snaží spojit své rozptýlené skupiny do linií dřív, než obránci proniknou.
Změny pravidel
| Pravidlo | Standardní Tablut | Alea Evangelii |
|---|---|---|
| Deska | Standardní Tablut9×9 polí. | Alea Evangelii19×19 polí. |
| Figurky | Standardní Tablut16 útočníků proti 8 obráncům a králi. | Alea Evangelii48 útočníků proti 24 obráncům a králi. |
| Výchozí postavení | Standardní TablutÚtočníci v T ze čtyř na každém okraji; obránci po dvou do hloubky z každé strany krále. | Alea EvangeliiMurrayho souměrné rozestavení: malé skupiny útočníků rozeseté kolem desky, obránci v prstencích kolem krále. |
| Tahy, zajímání a cíl | Standardní TablutTahy věže, zajetí sevřením, nepřátelský trůn a rohy, únik do rohu. | Alea EvangeliiStejně. Ostatní volby v nastavení stolu fungují i na této desce. |
Historie
Hra je známa z nákresu a dvou stran latinského výkladu v evangeliáři z Corpus Christi College v Oxfordu (MS 122). Rukopis je psán irskou rukou a datován do 11. nebo 12. století. Jeho text uvádí, že hru vymysleli na dvoře anglického krále Æthelstana, který vládl v letech 924 až 939, jeden Frank a Izrael Gramatik, a že ji do Irska přinesl Dub Innse, biskup z Bangoru, který zemřel roku 953.
Rukopis předkládá desku jako alegorii evangelií: rohy a okraje představují čtyři evangelisty a skupiny kamenů Eusebiovy kánonové tabulky. Neuvádí, které kameny patří ke které straně. H. J. R. Murray rozpoznal nákres jako desku tafl v knize A History of Board-Games other than Chess (1951) a učinil ji souměrnou. Protože ostatní hry tafl dávají útočníkům dvakrát víc figurek než obráncům, obvykle se předpokládá 48 útočníků a 24 obránců. V rukopisu stojí kameny na průsečících čar; zde stojí na polích.